Mariánský sloup jako součást slunečních hodin

Význam sloupu

Názory na význam mariánského sloupu mohou být různé v závislosti na úhlu pohledu. V diskuzích k návratu mariánského sloupu jsem nenašl zmínlu o významu sloupu z hlediska měření času v Praze. To mne vedlo k vytvoření následujících stránek.

Měření času v minulosti

V době vzniku sloupu se užívaly pravé místní (sluneční) časy. Každá obec, na venkově i každá malá osada, musela využívat vlastní, tedy místní, čas. Byl to čas sluneční, určovaný místními slunečními hodinami. Šlo o pravý čas sluneční, daný polohou Slunce.

Mechanické hodiny, pokud již někde byly, byly značně nepřesné a seřizovaly se tehdy podle slunečních hodin. V Praze byly takovým normálem polední sluneční hodiny na Staroměstském náměstí.

poledník

Rok 1652 byl pro určování času v Praze zlomovým. Tehdy byl totiž do dlažby na Staroměstském náměstí zasazen Pražský poledník. Poledník byl umístěn v blízkosti mariánského sloupu. Pomocí stínu, který sloup na poledník vrhal, bylo určováno pravé poledne. V okamžiku pravého poledne dopadl stín mariánského sloupu na poledník.

V dobách, kdy se cestovalo pěšky nebo na koni, vůbec časový posun místních časů nevadil. Přemístění do místa, kde platil jiný místní čas, trvalo nějakou dobu a nebyl způsob, jak odlišné časy porovnávat.

Při rozvoji dopravy bylo nutné nějakým způsobem koordinovat do té doby užívané místní časy. Např. seřídil-li si cestující hodinky při odjezdu z  Vídně dle tamějšího místního času, pak při příjezdu do Prahy se mu hodinky předcházely o téměř 11 minut proti pražskému času.

Od 1. října 1891 se začal v rámci celého Rakouska-Uherska užívat jednotný středoevropský čas. Tento čas s výjimkou období platnosti letního či zimního času užíváme dodnes.

Polední hodiny kde mariánský sloup sehrál funkci gnómonu, byly jako časový etalon užívány skoro dvě století.

Jak polední hodiny fungovaly

Sluneční hodiny zpravidla sestávají ze dvou základních částí - číselníku a stínového ukazatele.

Číselník hodin je u těchto hodin umístěn v dlažbě a má jedinou polední čáru, kterou je pražský poledník. Pražský poledník prochází Staroměstským náměstím. Historicky byl definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne. Polední čára ve svém prodloužení prochází středem sloupu a míří od něho k severu. Jak je patrné z historických fotografií, byl vyznačen třemi pruhy dlažebních kostek, stejného typu jako okolní dláždění. Nyní je poledník vyznačen dlouhým kovovým pásem a kovovou destičkou, na které je umístěn český i latinský nápis. Tato destička byla k poledníku umístěna v devadesátých letech dvacátého století.

Poledník je umístěn na 14° 25’ 17” východní délky.

Ukazatel hodin je k číselníku kolmý, tvoří jej mariánský sloup. V okamžiku, kdy jeho stín leží na polední čáře, je přesně místní poledne. Na základě přesného okamžiku byl určován tzv. pražský čas.

poledník v dlažbě

Hodiny jako časový etalon se užívaly minimálně do roku 1842, kdy jej mohlo nahradit přesnější měření štěrbinovými poledními hodinami ve věži Klementina.

Mariánský sloup je astronomickou památkou a vzpomínkou na dobu, kdy se používaly výhradně jen místní časy. Jeho obnovení je funkčním exponátem, který ilustruje historii měření času u nás.

Historie Mariánského sloupu

Mariánský sloup nechal postavit v roce 1650 císaře Ferdinanda II. jako poděkování Pražanům za ubránění města před nájezdy švédských vojsk v roce 1648. Důkazem, že mariánský sloup byl postaven na paměť obléhání švédskými vojsky, je obraz Panny Marie Rynecké u kterého se Pražané modlili právě na Staroměstském náměstí během tohoto obléhání.

z videa Z metropole někdejší vzhled

Jednalo se tehdy o teprve 4. mariánský sloup v celé Evropě.

z videa Z metropole někdejší vzhled

Bohužel v 19. století se šířily různé "fake news", například, že sloup byl zbudován na oslavu porážky českého národa na Bílé hoře.

První návrh na odstranění podal v roce 1848 doktor Josef Frič. Vyčíslené náklady na likvidaci se zdály vysoké a tak ke stržení nedošlo.

Další pokus o odstranění se udál na začátku roku 1884. Důvodem k odstranění měla být bezpečnost kvůli údajnému vetchému stavu. Ten se ale neprokázal.

Stržení sloupu bylo provedeno rozvášněným davem žižkovských hasičů a anrchistů. Iniciátorem svržení byl František Sauer, Žižkovský bouřlivák.

z videa Z metropole

Nejednalo se o spontánní akci lidí, ale o čin iniciativní skupiny. Akce byla pragmaticky a velmi dlouhodobě připravována. Svědčí o tom i doznání a popis celé organizace, který Franta Sauer sepsal po pětileté promlčecí lhůtě a později (v roce 1947) při generální zpovědi před svým úmrtím.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. V ranních hodinách 3. listopadu navštívil velitele hasičů socialisty Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře tábor lidu, který pořádali národní socialisté a sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: "Jen ho sejmi."

Na obranu mariánského sloupu se postavili Staroměstší.
O tom, že akce byla předem připravena, svědčí vyzbrojení asi stovky účastníků tyčemi. Druhá stovka tahala za provaz a strhávali sochu. Ti s tyčemi bojovali proti obráncům sochy. Kdo chtěl bourání zabránit, tak ho zmlátili. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo.
Žižkováci nakonec Staroměstské přemohli a k zemi se skácelo asi 25 tun pískovce.

Vlastní motivace F. Sauera k činu není jednoznačná. Spekuluje se o tom, že inicioval stržení za příslib odměny hvězd z glorioly hvězd sochy Panny Marie. Domníval se, že jsou zlaté. Jsou ale měděné a pozlacené nepatrným plátekm zlata. Údajně se o zisk za prodej jedné z hvězd měl dělit s Jaroslavem Haškem v hospodě U Petříků. Možná se jednalo o politickou objednávku.

obsah info cedule tehdejší novinový článek

Barbarský čin vzbudil velký odpor jak mezi občany, tak v tisku. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.

Za čin vandalství byl František Sauer povolán před soud. Během soudu se hájil, že nechtěl sloup poškodit, pouze odstranit z vlasteneckých důvodů. Soud, který se konal roku 1924, prohlásil čin za promlčený. (Ničemu se nelze divit, když měl politickou podporu.)

V jednom z dopisů přiznal, že chtěl udělat něco velkého, o čem se bude dlouho mluvit. Jak uvedl v dpopise dál, chtěl se ve svých eskapádách vyrovnat svému příteli Jaroslavu Haškovi.

z videa Z metropole

Návrat mariánského sloupu

V roce 1922 proběhla celonárodní akce na postavení nového mariánského sloupu. Byl vybrán i úctyhodný obnos. Obnovení nebylo však tehdy úřady povoleno.

V roce 1990 byla založena 'Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze'. Usilovala o návrat sloupu na jeho někdejší místo.

Místo, kde Mariánský sloup stál, je patrné ze snímku Jana Bradny.

místo, kde sloup stál

Ani v 21. století nebylo jednoduché myšlenku návratu mariánského sloupu prosadit. Návrat narážel na nepochopení a nezájem "města".
Nakonec se vše podařilo a ve čtvrtek, dne 4. června 2020, bylo dokončeno osazení posledních částí architektury mariánského sloupu. Byl osazen největší díl sloupu, šestimetrový, vážící 22 tun .

obsah info cedule obsah info cedule

Největší podíl na návratu má akademický sochař Petr Váňa a další, kteří pracovali na zhotovení celé architektury sloupu i soše Panny Marie s přestávkami 22 let. Díky patří také těm, kteří se nezalekli obstrukcí a boj s byrokracií dobojovali do vítězného konce.

Vzhled mariánského sloupu po čtrnácti dnech od dokončeného osazení posledních částí sloupu je patrný z následujících snímků.

foto 18. 6. 2020 foto 18. 6. 2020

Někdo jistě zdokumentuje, že sloup opět funguje jako ukazatel poledních hodin (myšleno pravé místní, tj. sluneční poledne).

 

Zdroje informací:
článek RNDr. Zdislava Šímy Mariánský sloup jako gnómon
Mariánský sloup a poledník článek na webu PRAGUE CITY LINE – Poznej Prahu sám
Zde stál a opět bude stát mariánský sloup.
Na Staroměstské náměstí se vrátil po 101 letech mariánský sloup. Znáte jeho příběh?
Vysílání "Z metropole" Česká televize, ivysílání, "Z metropole"
Dobový článek v tisku, viz foto
Srnský, S.: Pražské drobnosti aneb kouzelné maličkosti. Albatros media a. s., Praha 2017
Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1946, Zákon 212 o zimním čase
Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1946, Zákon 213 Vládní nařízení o zavedení zimního času v období 1946/1947



šipka na úvod kliknutím na šipku
přechod na úvodní stránku