Jarní akce se uskutečnila ve dnech 26. a 27. dubna 2014.
Vydali jsme se za slunečními hodinami v Plzni a jejím okolí. Organizaci dvoudenní akce jsme svěřili J. Traugottovi.
Jak se za poslední léta stalo zvykem, jezdí s fandy slunečních hodin rodinní příslušníci a kromě hodin navštěvujeme různé zajímavosti ve zvolené lokalitě (rozšiřujeme si vlastivědné znalosti).
Tentokrát byla první takovou zajímavostí návštěva vodního hamru v Dobřívě.
Po většinu cesty z Hradce Králové do Dobřívě nás provázela mlha. Ta se rozestoupila za čerpací stanicí v Záluží (v okolí Žebráku).
Po příjezdu před "Starou hospodu" jsme zjistili, že Uhrinovi již dorazili. Zaparkovali jsme naše vozidlo za jejich a vydali se směrem k vodnímu hamru. Na cestě jsem potkali auto s účastníky ze Zlína a poradili jim, kde zaparkovat a kudy jít k hamru.
Protože organizátor na místo setkání uvedeném v itineráři nedorazil, koupili jsme si lístky a připravili na prohlídku. Před vstupem do hamru organizátor volal a zjišťoval kde jsme. Ujistil jsem ho, že jsme na místě dle itineráře a že nás dnes už asi více nebude.
Sobotního programu se účastnilo 11 účastníků z různých koutů republiky.
Byli jsme toho dne prvními návštěvníky a tak jsme mohli sledovat proces zatápění v hamru.
Průvodce měl pro nás spousty zajímavých informací, ať již ohledně historie objektu, tak z hlediska výrobních možností, technologie výroby různých kovových dílů apod.
Od hamru jsme šli ke Švédskému mostu u kterého stojí sochy Jana Nepomuckého. Na horní části podstavce je umístěna čtveřice slunečních hodin
orientovaných k jednotlivým světovým stranám. Rok jejich vzniku se odhaduje na 1654.
Škoda, že vandalové tyto historické hodiny poničili. Pro ilustraci uvádím jeden obrázek, ostatní ve
čtveřici slunečních hodin lze vidět na odkazu.
Letitá praxe jak rozeznat auta patřící do kolony od těch, kteří se mezi nás připletli, nás vedla k tomu auta označit plakátkem.
Po mírném bloudění jsme našli hodiny v Pálavsku. Majitel vysvětlil, že budova je bývalým zájezdním hostincem a dokonce nás seznámil s vnitřním uspořádáním. Škoda, že jsou stíněny sousední budovou.
Zbytky hodin jsme si vyfotili v obci Volduchy. Organizátor nevěřil, že se obec tak jmenuje, překřtil je na Vodouchy a tvrdil, že název obce zkopíroval z katalogu slunečních hodin.
Další bloudění nás čekalo v Rokycanech. Kolona se rozdělila na dvě části - jedna více bloudila a druhá hodiny našla a zdokumentovala.
Na historické budově v obci Mokrouše je zbytek číselníku a ukazatel.
Hezký vzhled mají hodiny v Sedlci. Jejich gnómonickou správnost jsme nemohli ověřit, protože jsme k nim přijeli když byly ještě zastíněny převisem střechy.
Další hodiny ve Starém Plzenci nám zůstaly skryty za stromy.
Druhé hodiny ve Starém Plzenci jsme již mohli obdivovat.
Následoval oběd v restauraci Český dvůr ve Starém Plzenci.
K dalšímu rozdělení kolony došlo na okraji Plzně v Černicích. Naštěstí jsme se brzy našli. Autorem hodin na základní škole je František Mareš. Kdo to byl, se můžete dočíst ve článku Osobnosti české gnómoniky.
Hodiny vznikly v roce 2001 a již by potřebovaly renovaci. Bohužel František Mareš zemřel v roce 2008. Korekční tabulka, která vysvětlovala potřebnou korekci,
abychom dostali časový údaj SEČ (SELČ), již chybí. Hodiny mají rozsáhlou gnómonickou náplň - dvě stupnice pro čas místního poledníku (jedna stupnice pro období platnosti
letního času a druhá pro období, kdy letní čas neplatí), třetí stupnice je pro čas na středoevropském poledníku; zobrazení okamžiků
pravého poledne ve světě (po vnitřním obvodu stupnic) a sedm datových čar pro vstup do zvířetníkových znamení (již málo zřetelné pod patou ukazatele).
Od organizátora akce jsme se dozvěděli, že hodiny na domě, kde pan Mareš bydlel, jsou sejmuty a nikdo neví, zda budou ještě instalovány.
Hodiny v Tělocvičné ulici si můžeme připomenout alespoň z katalogu.
Moderní technické provedení hodin je v Plzni, ulice V kameni. Zde jsme se dozvěděli o nových hodinách v Berouně od stejného autora hodin. Dostali jsme kontakt a budeme doufat, že nám pošle informace, abychom je mohli vložit do katalogu.
Na město Plzeň jsme se podívali svrchu (z vyhlídky).
U dalších hodin v Letkovské ulici jsme slíbili majitelce, že jí pomůžeme při instalaci stínové tyčky, která z hodin upadla. Jak vypadaly s tyčkou je patrné z katalogu. Další hodiny, které nestojí za publikování jsou ve Sladovnické ulici (bowling).
Majitele hodin na adrese Olšová 22 jsme příliš nepotěšili. Po gnómonickém rozboru jsme došli k závěru, že se jedná bohužel jen o dekoraci. Hodiny mají nesprávný sklon; prstenec nemá tvar mezikruží (nemá konstantní poloměr). Alespoň jsme se zde s majitelem vyfotili.
Dále měla následovat návštěva Hvězdárny a planetária města Plzně. Našli jsme jen zamčené dveře. Organizátor tvrdil, že má dohodnutý čas pro setkání v 17:10 a my přijeli o půlhodiny dříve. Přemlouval nás k odjezdu k Techmánii. Vzhledem k tomu, že se tam v neděli stejně museli jet (chtěli se zde připojit v neděli další účastníci), odmítli jsme to. Začali jsme shánět spojení na ředitele Hvězdárny (organizátor spojení s sebou neměl). V telefonu slíbil, že během čtvrthodiny přijede. Tvrdil nám, že byl připraven na setkání v 19:00 hodin (dohodnutý čas s organizátorem).
Lumír Honzík ředitel Hvězdárny a planetária Plzeň nás seznámil s historií Hvězdárny a planetária, jejími aktivitami a problémy. Jindra Traugott nás seznámil s průběhem jeho jednání s Techmánií a seznámil nás s provedením slunečních hodin, které jsme pak navštívili v neděli. Miloš Nosek agitoval pro to, aby pracovní skupina odebírala věstník Compendium severoamerické společnosti NASS. Seznámil účastníky s obsahem jednoho z čísel.
Následoval přesun na místo ubytování. Uhrinovi zjistili, že díky vzájemnému nepochopení s organizátorem, ubytování nemají rezervováno. Řešení se ale našlo.
V neděli nemohli účastníci dospat a tak se vyjelo oproti itineráři dříve. Účastníkům jednoho auta ujeli, musel stanoviště zaniklých hodin vyhledat sám. Je otázkou, proč si organizátor v katalogu jejich zánik avizovaný již v roce 2011 předem neověřil.
U Techmánie jsme měli dostatek času shrnout veškeré nedostatky a chyby tamějších hodin. Čekali jsme na sluneční paprsky, abychom si teorii ověřili v praxi. Ať jsme se stavěli do různých pozic, gnómonicky špatné hodiny nemohly správný čas ukázat.
S dalšími hodinami Františka Mareše se setkáváme ve Vejprnické ulici. I zde se fotíme jako skupina i s majiteli.
Zajímavá návštěva byla u zlatníka. Seznámili jsme se se způsoby zlacení různých předmětů. Na pivní lahvi nám ukázal, že lze pozlatit ledaccos. Pak jsme dostali možnost si zlacení sami vyzkoušet.
Po praktické ukázce a posezení jsme pokračovali prohlídkou kostela. Z barokní fary z r. 1746 jsme se do kostela dostali přes krytý dřevěný most (nad příkopem bývalé tvrze). Při prohlídce jsme si zakoupili pohledy.
Přesouváme se do Křimic a jdeme k dalším hodinám. Zjišťujeme, že v restauraci, kde byl údajně rezervován oběd, se v neděli nevaří. Hledáme proto místo oběda jinde.
U druhých hodin v Křimicích jsme si připomněli slova z knihy V. Šimra "zazděný azimut". Bohužel na hodinách někdo experimentoval a tak mají směsici
hodinových rysek a nesprávně ohnutý ukazatel.
Po obědě se loučí první účastníci.
Většina účastníků ještě jede do Malesic, kde jsou hodiny na špýcharu u zámku. Pak se doodělují další auta se vzdálenými účastníky.
Děkujeme organizátorovi a těšíme se na další akci spolku. Příště snad s větší účastí než nedělních 13 účastníků. Akce je přístupná i pro nečleny, zúčastnit se jí může prakticky každý.
V textu bylo použito fotografií autora stránek. Výjimkou jsou snímky z Rokycan, oběda v Plzeneci a skupinových foto u Techmánie a ve Vejprnické. Ty jsou dílem Pavla Uhrina.